Řeči o domovech pro lidi v důchodovém věku bývají často velice negativní. „Nevděční“ potomci co tam umisťují své nemocné rodiče.
Podobná tvrzení potvrzují pouze neinformovanost společnosti. V ústavních zařízeních pro lidi staršího věku se neději děsivé věci. Často si společnost myslí, že nebozí senioři jsou tam vystavováni zimě, pomalu nedostanou najíst a hlavně jsou tam jako ve vězení. Jenže opak je pravdou.
V naší zemi je spousta těchto zařízení a je z čeho vybírat, často to závisí i na financích, některé domovy jsou spíše samostatné byty pro důchodce, jen mají neustále lékařský dohled, aby se jim nic špatného nemohlo stát. Státní a krajská zařízení jsou závislá na místě trvalého bydliště klienta. Dalším typem jsou ústavy zaměřené na specifickou skupinu klientely, jsou jimi například pacienti s Alzheimerovou chorobou. V každém zařízení jsou potom různě dlouhé pořadníky pro přijetí dalšího klienta.
A jak to v takových domovech chodí? Podle kategorie bydlí senioři buď v samostatném bytě nebo pokojích jedním či více lůžky. Každý den se pořádají různé aktivity, kterých se klienti mohou a nemusí účastnit, jde většinou o zájmy všeho druhy, od háčkování přes tanec až ke zpěvu. Lékařská péče je samozřejmostí, ale nechybí zde ani docházení kadeřnice či pedikérky přímo do zařízení. A výbornou zprávou je, že své blízké můžete navštěvovat, dokonce si je vzít i na procházku nebo na víkend domů, podle jejich zdravotního stavu. Vše se musí v ústavu zaznamenávat, ale to je pouze kvůli bezpečnosti klientů. Tak už to nezní tak zle?
Samozřejmě domácí péče je každého volba, ale vždy to není možné a hlavně je to pro ostatní členy rodiny veliký zápřah. Není super vědět, že je o naše rodiče a prarodiče perfektně postaráno, že si najdou i přátelé svého věku a potom půjdou s námi do cukrárny na kávu a dortík?