Dříve byla úroveň sociálních služeb zoufalá. Když měl někdo postiženého příbuzného, měl buď možnost ho umístit do ústavu, nebo se o něj starat doma. Žádná jiná pomoc neexistovala. Naštěstí situace se výrazně změnila po revoluce, kdy dochází na straně jedné k rozvoji podnikání a na straně druhé k rozvoji sociálních služeb.
Přestože sociální služby se neustále pilně vyvíjí, stále je nedostatečná nabídka. Poptávka totiž nabídku mnohonásobně převyšuje a sotvakdy nastane ideální situace, kdy poptávka bude jen o velmi málo nižší, než je nabídka. Přesto je zapotřebí snažit se nabídku navyšovat. To ovšem není snadné. Zřízení určitého typu služby je velmi náročné byrokraticky i prakticky. Je to běh na dlouhou trať.
Služby prostě chybí
Jaké služby chybí? Určitě všichni vnímají, že je velký nedostatek Domovů pro seniory. Nicméně jiné typy sociálních služeb jsou na tom ještě podstatně hůř. Například Domovů pro osoby se zdravotním postižení je zoufale malo. Lidé, kteří mají specifické postižení, například jsou mentálně retardovaní (i v kombinaci s dalšími postiženími), nebo kteří trpí alzheimerovou chorobou, nemají opravdu dostatečné zázemí. Co teprve lidé s poruchami autistického spektra.
Problematika autismu je velmi rozsáhlá. Co platí pro některé autisty, rozhodně neplatí pro všechny. Je celá řada projevů, poruch, kombinací.
Mnoho lidí s PAS trpí zároveň mentální retardací a poruchami chování, kdy převažují velmi agresivní projevy. Poškozený dokáže být velmi destruktivní vůči sobě i vůči druhým. Opatrovníci (většinou rodiče) těchto lidí se velmi záhy ocitají na pokraji totálního vyčerpání. Nejsou služby, které by jim mohli pomoci, nebo nejsou dostačující. Na jedno takové místo ve speciálním zařízení je zhruba šest set žadatelů, což je na několik desítek životů čekání. Snad se tato zoufalá situace změní. Ti pečující si to zaslouží.